Jak na návrat do školy v době koronavirové
Příliš mnoho informací, zejména těch děsivých může způsobit úzkostné stavy, v lepším případě, ale také deprese. Jak si uchránit svou příčetnost v době, kdy se naše životy mění v podstatě z minuty na minutu?
Sama mám doma dva školáky. Syn je na osmiletém gymnáziu a dcera navštěvuje základní školu. Když propukla první vlna epidemie na jaře letošního roku, mnoho jsme o viru a jeho následcích nevěděli. Vláda ani další politici si nevěděli rady a mnohdy to netušili ani epidemiologové a virologové. Chci věřit tomu, že všichni dělali maximum, co bylo v jejich silách.
Inu, školy byly uzavřeny a nastalo období domácího vzdělávání. Učitelé, kteří byli hozeni do bazénu, se museli naučit plavat. Někde to šlo lépe, jinde obtížněji. Bylo to pro všechny náročné období. Pak nám přišli prázdniny, tedy ty oficiální. Spolu s nimi také uvolnění restrikcí, ačkoliv stále nad námi visel Damoklův meč zvaný COVID-19.
Koncem prázdnin se začaly rojit návrhy, co a jak ohledně stálepřítomného koronaviru. Jeden den se zaváděli roušky všude včetně tříd a o čtyřiadvacet hodin později to bylo jinak. Čert aby se v tom vyznal. Do toho stálé připomínky nebezpečnosti viru, které země jsou na tom hůř než my nebo naopak lépe. Jednomu by z toho šla hlava kolem.
Níže Vám předkládám body, kterými se řídím já, abych si zachovala zdravý rozum:
- Číst zprávy maximálně dvakrát denně (nebo se na ně podívat v televizi). Ráno se dozvíme aktuální stav a večer se můžeme připravit na případná nová opatření.
- Nerozčilovat se! Vím, že se to snáz řekne než udělá, ale zkuste to. Rozhodně to stojí za to. Berte to jako informaci. Se sněhem v zimě počítáme a proto se nerozčilujeme, když se dozvíme, že bude sněžit. Zkuste k součsné krizi přistoupit obdobně.
- Vytěžte z aktuální situace maximum. Zavřeli oblíbený kroužek, protože lektor je v karanténě? Vyhraďte si čas s dětmi, který věnujete nějaké společné aktivitě. Pečení, vaření, ale také kreslení, sledování oblíbené pohádky. Najděte si něco, co baví celou rodinu.
- Nesnažete se být dokonalí! I já žiji v zajetí toho, že musím být perfektní rodič. Světe div se, nikdo z nás dokonalý není, proto není potřeba si na dokonalost hrát. Každý máme silné a slabé stránky, otevřenost v tomto ohledu nám může pomoci mít kvalitní vztahy nejen s dětmi. Zároveň je vybavíme do budoucna tím, aby i ony uměly ocenit své silné stránky a na svých slabších místech pracovat.
A hlavně… hlavu vzhůru, zvládneme to!