Sama mám doma dva školáky. Syn je na osmiletém gymnáziu a dcera navštěvuje základní školu. Když propukla první vlna epidemie na jaře letošního roku, mnoho jsme o viru a jeho následcích nevěděli. Vláda ani další politici si nevěděli rady a mnohdy to netušili ani epidemiologové a virologové. Chci věřit tomu, že všichni dělali maximum, co bylo v jejich silách.
Inu, školy byly uzavřeny a nastalo období domácího vzdělávání. Učitelé, kteří byli hozeni do bazénu, se museli naučit plavat. Někde to šlo lépe, jinde obtížněji. Bylo to pro všechny náročné období. Pak nám přišli prázdniny, tedy ty oficiální. Spolu s nimi také uvolnění restrikcí, ačkoliv stále nad námi visel Damoklův meč zvaný COVID-19.
Koncem prázdnin se začaly rojit návrhy, co a jak ohledně stálepřítomného koronaviru. Jeden den se zaváděli roušky všude včetně tříd a o čtyřiadvacet hodin později to bylo jinak. Čert aby se v tom vyznal. Do toho stálé připomínky nebezpečnosti viru, které země jsou na tom hůř než my nebo naopak lépe. Jednomu by z toho šla hlava kolem.